Jak se zdravíme
Malé zamyšlení
Je krásným zvykem, že potkávající a míjející se cyklisté se zdraví. Tady v našem
nejbližším okolí všichni, jinde třeba o něco méně, a možná je to i tím, že si
neví rady jak vlastně pozdravit.
Při pořádném fofru pokynutí hlavou a pozvednutí levé či pravé ruky stačí. Znám
jednoho, co jezdí pouze s jednou, a pak stačí pokynutí hlavou z důvodu bezpečného
návratu.
Ovšem naše hlasité projevy jsou nejrůznorodější. Co slyšíme nejvíce? Ahoj,
nazdar, čůs, zdar, dobrý den a jistě byste si vzpomněli na další.
Co naopak neslyšíme a je celkem potěšující jako např.: Čest práci, Zdař bůh,
Pochválen buď Ježíš Kristus, Sig-hail.
I když to nejčastější Ahoj se používá všeobecně, tak mám pořád takový nepříjemný
pocit, že jsme to ukradli vodákům.
A tak mě napadlo (nemusí blbosti pořád vymýšlet jenom Špica) domluvit se na tom,
že si vymyslíme čistě cyklistický, náš, pozdrav.
Nebo už takový existuje? Domnívám se, že ne.
Měl jsem několik nápadů jako např.: Ať tě nesou pedály do dáli, Šlapkám zdar.
Jedno je dlouhé druhé by se mohlo někoho dotknout.
A tak jsem si řekl, jezdíme na kole, tak co tak KOL (uctivější varianta
KOL-KOL). Prosím vyslovovat zřetelně, aby se nepletlo se SKOL.
Mělo by to ještě jednu výhodu, že bychom s tím mohli vyrazit do světa a v
anglicky mluvících zemích používat překladu BIKE (čti bájk), což je takové
blízké pozdravu a tím končím Bye-bye.
Ale kuš: KOL-KOL, BIKE-BIKE
Zveřejněno na Bukovince v restauraci Rakovec na setkání CHC dne 11. 12. 2010.
Laďa