Jak se zdravíme

Malé zamyšlení

Je krásným zvykem, že potkávající a míjející se cyklisté se zdraví. Tady v našem nejbližším okolí všichni, jinde třeba o něco méně, a možná je to i tím, že si neví rady jak vlastně pozdravit.

Při pořádném fofru pokynutí hlavou a pozvednutí levé či pravé ruky stačí. Znám jednoho, co jezdí pouze s jednou, a pak stačí pokynutí hlavou z důvodu bezpečného návratu.
Ovšem naše hlasité projevy jsou nejrůznorodější. Co slyšíme nejvíce? Ahoj, nazdar, čůs, zdar, dobrý den a jistě byste si vzpomněli na další.
Co naopak neslyšíme a je celkem potěšující jako např.: Čest práci, Zdař bůh, Pochválen buď Ježíš Kristus, Sig-hail.
I když to nejčastější Ahoj se používá všeobecně, tak mám pořád takový nepříjemný pocit, že jsme to ukradli vodákům.

A tak mě napadlo (nemusí blbosti pořád vymýšlet jenom Špica) domluvit se na tom, že si vymyslíme čistě cyklistický, náš, pozdrav.
Nebo už takový existuje? Domnívám se, že ne.

Měl jsem několik nápadů jako např.: Ať tě nesou pedály do dáli, Šlapkám zdar. Jedno je dlouhé druhé by se mohlo někoho dotknout.

A tak jsem si řekl, jezdíme na kole, tak co tak KOL (uctivější varianta KOL-KOL). Prosím vyslovovat zřetelně, aby se nepletlo se SKOL.
Mělo by to ještě jednu výhodu, že bychom s tím mohli vyrazit do světa a v anglicky mluvících zemích používat překladu BIKE (čti bájk), což je takové blízké pozdravu a tím končím Bye-bye.

Ale kuš: KOL-KOL, BIKE-BIKE

Zveřejněno na Bukovince v restauraci Rakovec na setkání CHC dne 11. 12. 2010.
Laďa