Referát CHC 2020

O čem sní bratři CHC

I my, členové CHC máme jako ostatní lidé své sny. Jen krátce: sen je iluzorní zážitek okolních vjemů vytvářený mozkem během spánku v procesu snění. Má dvě fáze REM a NREM. Ve fázi REM probíhá velká většina snů, které jsou výrazně až mimořádně živé a mívají bizarní a nelogický charakter. Často se sen propojuje s podněty okolní reality a při probuzení dochází jakoby k pokračování snu, než si člověk uvědomí, že už to není sen, ale realita. Bývá to spojeno většinou s hysterickou reakcí, vyděšeností a někdy i s polucí. Máme nachystaný malý výklad snů některých bratrů, který často vypovídá o dané osobě, jeho touhách a mentalitě. Tak tedy začínáme a máme zde první výklad snu našeho bratra.

Lehaje a usínaje měl Zbyšek stále na mysli sex v jakékoliv podobě. Zlehka upadal do měkkých peřin spánku a pozoroval, jak se metamorfuje do nové životní podoby. Z nosu se stal sosáček, na boku těla mu vyrašily další nožičky a tělíčko získalo podobu malého broučka se zoologickým názvem muňka, lidově filcka a po polsky menda. Uvědomil si, že leží na vagíně nějaké mladé čučoriedky. Ustlal si na úzké štěrbince a roztáhl slastně všechny nožičky, když v tom spatřilo cosi jako pendolino, které do něho seshora narazilo a prudce ho zatlačilo dovnitř jako do tunelu. Vnímal, jak ho to několikrát silně přitlačilo na stěnu, která byla teplá a vlhká a začínal pomalu ztrácet vědomí. V tom momentu pendolino couvlo a on měl možnost konečně se nadechnout. Poslední náraz byl zdrcující. Ještě ucítil, jak mu vylezla malá očička z důlků a z motoru pendolina na něj vystříkla vazká lepkavá tekutina, ale olej to nebyl. Definitivně ztratil vědomí a jeho vysvobození přišlo s tím, že se probudil. Vytřeštěně si začínal utírat obličej, neboť se mu zdálo, že tu tekutinu má stále na tváři. Konečně mu došlo, že má rýmičku a je to pouze sopílek, který si po sobě rozmatlal. Od té doby přestal mluvit o sexu a veškerá jeho konverzace začíná a končí o vaření.

Do spánku ve fázi REM upadl i bratr Padavka. Karlíkovi se již zaklížily oči a začal snít sen o svém velkém pádu, který by ho proslavil a dostal do novin. Nebyl by to žádný malý štěk a čurda, jak se říká po divadelnicku, ale velký kus, majstrštyk. Již viděl ty tučné titulky v novinách. Český cyklista havaroval na Kilimandžáru! Český cyklista havaroval na Mont Blancu a utrhl lavinu, která zavalila chatu pod vrcholem. 52 mrtvých! Nakonec si řekl, že i v Česku jsou místa, kde by se dalo slušně havarovat a splnit si tak svůj cíl. Zvolil cestu na Říp, který je dostatečně známý a byl hrdý sám na sebe, že zůstal v domovině. Slunce krásně svítilo a Karlík vyšlapával strmý kopec a cestou si vyhlížel místo, kde by mohl slavně havarovat. Byla tam taková ostrá zatáčka, kterou by při dobré vůli cestou z kopce nezvládl a titulek v novinách viděl již před sebou: Cyklista havaroval na Řípu, musel zasahovat i vrtulník! Na vrcholu Řípu se u rotundy, ač neznaboh, doprosil o zdárný pád, šlápl do pedálů a začínal nabírat rychlost. Tou dobou zezdola začala stoupat vládní delegace, kde v jejím čele byl tlačen na vozíku svými bodygárdy prezident Zeman, aby na Řípu uctil památku české státnosti k 28. říjnu. Právě se dostali do vyhlídnuté Karlovy zatáčky a v tom se na ně vyřítil Padavka, který zazmatkoval a stiskl prudce brzdy. Kolo ho katapultovalo a on obloukem dopadl rozkročmo na prezidenta. Strážce neudržel vozík, který se rozjel po kamenech z kopce. Karlík leknutím objal prezidenta, ucítil pach becherovky a bezděčně se mu zakousl do krku. Vozík chvíli jízdou poskakoval a zmatený Zeman vyděšeně křičel: „Sundejte ze mě to zvíře!“ Nakonec se oba převrátili do strdí, jak by řekl praotec Čech. Karel se titulku dočkal, ale úplně v jiné podobě, než si představoval a nevěřícně četl: Šílený cyklista na Řípu. Šílený cyklista projevil svou náklonost a oddanost prezidentovi nevhodným způsobem. Seskočil z kola a snažil se ho obejmout, ale došlo k tomu, že se vozík s nimi vytrhl ochrance a společně na vozíku ujeli několik metrů a za tu dobu udělal prezidentovi několik cucfleků. Poté došlo k převrácení vozíku a pádu. Prezident Zeman nemůže ještě víc na nohy a zlomil si obě ruce. Násilník skončil ve vazbě. Tady vyhasínala fáze spánku REM a Karlík se probudil. Chvíli nechápal, proč objímá polštář a je zakousnutý do jeho cípu. Pak si vzpomněl na svůj sen a ulehčeně si oddechl a v duchu si řekl, že radši zůstane u svých čurd a štěků a bude se válet pouze na našich regionálních cestách a silnicích.

Dalším našim spáčem je Frenky, který uléhaje s ženou do postele myslel na to, jak bude zítra startovat nejslavnější závodní běh na Moravě, známý Bukoběh. Ve spánku se zvolna dostal na startovní čáru a ředitel závodu se ho optal, jestli má nabitý svůj kolt, a že vystřelí na jeho povel: „TEĎ!“ Všichni byli přichystáni, ale náhle se objevilo malé hlučně letadlo a ředitel závodu povídá: „Teď ještě počkáme, až to letadlo přeletí!“, ale František v tom vrčení motoru zaslechl jen to slovo TEĎ! Vztyčil paži k nebi a radostně stiskl spoušť a vrčení motoru náhle přestalo. Všichni diváci i závodníci zvědavě zvedli hlavy a pozorovali, jak letoun začal bojovat se zemskou přitažlivostí. I fotograf přestal fotit závodníky a zaměřil se na zajímavější situační scénu, než je běh. Bylo vidět, jak pilot ještě zahrozil směrem k zemi, vybral několik výkrutů a nakonec jako japonský kamikadze to vzal střemhlav rovnou na hospodu. Ozvala se strašná rána, hluk sypajícího se zdiva a zvedl se oblak prachu. Jediné co zůstalo z restaurace Rakovec byl kousek lokálu, kde stál překvapený hospodský Laďa, který zrovna roztáčel řadu piv pro účastníky závodu. Celé to připomínalo místo jak z Hirošimy, kde tehdy zůstala stát pouze budova českého architekta, nyní v podobě pultu s pípami. Z hromady trosek se vyhrabal nasupený pilot, oprašoval se rukama a povídá Laďovi: „Dám si jedno pivo a platí ho ten mamlas, co po mě vystřelil!“ To se již shlukli diváci i závodníci a koukali na to boží dopuštění. Jen Frenky stál proviněně se sklopenou hlavou a chtěl po ženě peněženku, aby tu hrůzu zaplatil. Ta se začala cukat, že on nic platit nebude a ať děla jakoby nic. Přesto se František snažil odstranit pocit viny a začal osahávat ženu hledajíc peněženku, když v tom slyší v probouzení, jak mu laškovně říká: „Ale nech toho ty kozle starej a radši ještě spi!“ Konečně mu došlo, že to byl jen nepříjemný sen, otočil se na druhý bok a ještě než opět usnul, tak si připomněl, ať si nabije kolt jen slepými náboji.

Tak tedy končíme a snění zdar!