Když si dáš „NIC“ (výraz „Nic“ v podání bukovinské hospody)

Když nechceš „Nic“, dostaneš na Bukovince zelenou – tak to tam funguje.

„Nic“ je podle Ottova naučného slovníku pojem nevymezitelný. Je to záporný pojem, který získává význam teprve svým protikladem „Něco“.

Známý výrok z bible zní: „Bůh stvořil svět z ničeho“ (řekl bych, že ze zelené to nebylo).

V matematice představuje „Nic“ číslo „0“.

„Nic“ je nic, ale „Něco“ může být i hruda zlata, nebo taky smradlavý exkrement.

Žádná alternativa „Nic“ vlastně neexistuje.

Mluvnicky je slůvko „Nic“ příslovce vyjadřující něco, co se vlastně vyjádřit nedá.

Tohle základní vyjádření „Nic“ nabývá však v restauraci na Bukovince nečekaného zhmotnění. Pokud už nechcete „Nic“, objeví se na stole před vámi zkapalněné „Nic“ ve formě tekutého zeleného likéru. Proti tomu se téměř nic nedá namítat, neboť tohle blábolidlo zjemňuje váš hlas, nahradí vaši zanedbanou procházku lesem, a jak se říká: „Jedna velká zelená nakopne i jelena.“. A navíc smaragdová zeleň potěší i vaše oči. Tohle zhmotnělé „Nic“ chutná jako nebeská mana, ale záludně působí i jako zelený mor, který plíživě narušuje ústrojí lidské stability – řečeno nevědecky – na ožralém kole se jezdí špatně.

„Nic“ u některých jedinců otupuje mozkové buňky, u druhých vyvolává pocit životní lehkosti a jsou i tací, kteří po požití tohoto zázračného moku získávají pocit nezranitelnosti a tím čestně drží vztyčený prapor CHC.

Tohle smaragdově zelené „Nic“ nás v podstatě povznáší a pomáhá nám do světa nebdělého stavu.

Závěrem této úvahy by se dalo konstatovat, že z ničeho nic, máme na stole zelený likér, ze kterého jsme v krátké chvíli z ničeho nic ožralí.

Nerozluštěným oříškem však zůstává, jak se vyhnout odpovědi na otázku: „Co si dáš?“, když už si nechceš dát skutečně „Nic“.